Ukázky překladatelské práceSamples of translation work

Originál / Source text

Stephen Dalton, George Bernard – Vanishing Paradise: The Tropical Rainforest

1. The Atmosphere of the Forest

In the forest shortly after dawn the air smells as rich as a plum cake. It is as though you are walking through a huge botanical hothouse filled with mists and sweetly scented orchids. In the twilight zone beneath the canopy, beams of light lend shadows to vines and trunks and great walls of leaves, giving one a sense of creeping behind the scenes of an enormous theatre.

There is architecture to the forest. Trunks rise up in many forms, Some, in areas prone to flooding, stand as if on tiptoe on skeletal roots; others, where it is drier, are braced with giant buttresses, and still others form huge columns rising smoothly directly out of the ground. Small shrubs and bushes crowd the lower layers of the forest. Through them young trees struggle upwards in the relative gloom, seeking a gap through which to jostle towards the canopy above. Thirty to forty metres is the canopy layer where crowns almost interlock to create a network of branches and leaves as complex as any stained-glass window. The leaves of each crown do not touch, they merely whisper to each other across a gap. Some species, taller than the rest, break through and spread their giant crowns above the forest to soak up the sun, occasionally carrying great bursts of yellow, violet and magenta blooms. These, the mightiest of the forest trees, are known as emergents.

Creeping over the shrubby surfaces, passion flower vines display their exquisite spiky flowers of yellow, purple and violet. Our idea of the jungle as an inhospitable place filled with terrifying tribes and dangerous beasts, although it has been inherited from Victorian explorers crazed with malaria or a desire to glamourize their adventures, is still, to some extent, a true one. The forest is populated with biting insects, poisonous snakes and spiders, and jaguars with lethal jaws, but most of these are seen only rarely, and wound from fear, not malice.

Překlad / Translation

Stephen Dalton, George Bernard – Vanishing Paradise: The Tropical Rainforest

1. Atmosféra pralesa

Krátce po rozbřesku má vzduch v pralese nezaměnitelně pronikavou vůni. Jako byste procházeli obrovským botanickým skleníkem plným lehké mlhy a sladce provoněným orchidejemi. V přítmí prostoru pod pralesní klenbou propůjčují sluneční paprsky stíny popínavým rostlinám, kmenům stromů a hradbám z listí a člověk má pocit, jako by se potají vkrádal do zákulisí ohromného divadla.

Prales má svou vlastní architekturu. Kmeny se tyčí vzhůru v mnoha různých tvarech. V zaplavovaných oblastech stojí jakoby na špičkách na chůdovitých opěrných kořenech, v sušších místech se opírají o obrovité kořenové náběhy a jinde se zas v podobě mohutných hladkých sloupů zvedají přímo ze země. Spodní patra pralesa jsou zaplněna nízkými keři a houštinami. Skrze ně se z pološera prodírají mladé stromy hledající skulinu, kterou by prorazily nahoru ke klenbě. Třicet až čtyřicet metrů nad zemí se nachází korunové patro, v němž se koruny stromů téměř vplétají jedna do druhé a tvoří tak síť větví a listů připomínající složitou vitráž. Listy jednotlivých stromů se nedotýkají, jen si navzájem šeptají přes mezery mezi sebou. Některé druhy, vyšší než ostatní, proniknou nejdál a rozprostírají své obří koruny nad pralesem, aby se napily slunce; v jejich větvích občas vyrazí záplava žlutých, fialových a purpurových květů. Tito majestátní velikáni pralesa jsou známí pod názvem předrůstavé stromy.

Po povrchu křovin se plazí úponky mučenek a staví na odiv své nádherné žluté, nachové a fialové květy se špičatými výrůstky. Přestože jsme představu džungle jako nehostinného místa plného hrůzostrašných domorodých kmenů a nebezpečných divokých zvířat zdědili po viktoriánských cestovatelích blouznících malarickou horečkou či touhou přikrášlit svá dobrodružství, do jisté míry je i pravdivá. Prales obývají jedovatí hadi a pavouci, bodavý hmyz a jaguáři se smrtícími čelistmi; většinu z nich však lze spatřit jen zřídkakdy a kromě toho tito tvorové neútočí se zlým úmyslem, ale ze strachu.